Pomník Julia Zeyera s vodní kaskádou

Pomník spisovatele Julia Zeyera v Chotkových sadech je pojat jako rozsáhlá novoromantická krajinná kompozice, v níž se sochařská výzdoba propojuje s umělou skálou, jeskyní, vodní kaskádou, jezírkem a navazujícím potůčkem. Autorem návrhu byl Zeyerův přítel, sochař Josef Mauder. První model vytvořil už roku 1902, samotný pomník však vznikal více než deset let a slavnostně byl odhalen 16. září 1913.

Základ tvoří mohutná umělá skála sestavená z více než stovky přírodních žulových balvanů. V otevřené jeskyni jsou umístěny postavy z děl Julia Zeyera vytesané z bílého mramoru z tyrolského Laasu. V popředí stojí Paskalina, za ní Kazi, Teta a Libuše, vpravo Radúz a Mahulena a vlevo vzadu Amis a Amil. Nad jeskyní je bronzový medailon s portrétem Julia Zeyera a pamětní nápis, na zadní straně skály pak velká deska s výčtem jeho literárních děl. Mramorové figury zhotovila kamenická firma Hauser v Laasu.

Vodní složka je nedílnou součástí původní koncepce. Z balvanů pod skalou vytéká voda do jezírka, odkud pokračuje jako drobný potok s můstky a přechody a propojuje další vodní plochy v okolním terénu. Pomník tak nebyl zamýšlen jen jako samostatné sousoší, ale jako romantická „scéna v krajině“, v níž voda, kámen a vegetace vytvářejí jednotný celek. Památkový katalog jeho řešení charakterizuje jako „miniaturní park v parku“.

Vznik pomníku iniciovali Zeyerovi přátelé krátce po jeho smrti roku 1901, významnou roli měl mecenáš Josef Hlávka. Realizace byla financována také výtěžkem ze zahradní slavnosti konané na jaře 1902 v Královském letohrádku.

V roce 2025 zahájila Správa Pražského hradu první komplexní restaurátorskou obnovu pomníku po více než sto letech. Opravy se týkaly žulové skály, mramorového sousoší, bronzového medailonu, nápisových desek i části bezprostředně navazující vodní nádrže. U jezírka se opravovalo dno, břehy a kameny. Další podoba širšího vodního okolí má být řešena v návaznosti na celkovou revitalizaci Chotkových sadů.