Fontána v pergole na Dětském ostrově

Fontána byla součástí architektonické úpravy severního cípu Dětského ostrova na Smíchově, který získal dnešní podobu v souvislosti s výstavbou smíchovského zdymadla a regulací Vltavy v první čtvrtině 20. století. Architektonické řešení severní špice ostrova navrhl František Sander. Klub Za starou Prahu výslovně uvádí, že zde vytvořil prostor se sochou Vltavy a jejích přítoků, fontánkou, kamennou pergolou a schodištěm sestupujícím k řece.

Samotná fontána byla umístěna uprostřed kruhové kamenné pergoly. Nádrž měla jednoduchý kruhový půdorys a byla součástí celkové vyhlídkové kompozice severního zakončení ostrova. Pergola navazuje na kamennou opěrnou zeď zdymadla a společně se schodištěm, balustrádou a monumentem Vltavy vytváří reprezentativní architektonický celek orientovaný k řece. Sanderova úprava severního cípu vznikala jako součást širšího vodohospodářského řešení ostrova a zdymadla; odborné zdroje datují jeho úpravu severní části nejčastěji do 20. let 20. století, případně obecně do období dokončování smíchovského zdymadla.

Dominantou celého prostoru je žulový obelisk se sochařskou výzdobou Josefa Václava Pekárka. Bronzová alegorie Vltavy vznikla roku 1916 a pod ní jsou umístěny reliéfy čtyř ženských postav představujících Otavu, Lužnici, Sázavu a Berounku. Samotný pomník byl na severní špici instalován až ve druhé polovině 20. let; pramen Prahy 5 uvádí rok 1928. Fontána v pergole však není součástí Pekárkovy sochařské kompozice a je třeba ji chápat jako samostatný prvek Sanderova architektonického řešení.

Vodní funkce fontány později zanikla. Starší popisy Dětského ostrova uvádějí, že nefunkční nádrž byla zasypána zeminou a osázena zelení, takže se změnila v kruhovou žardiniéru. Samotná kamenná nádrž se však zachovala v rámci pergoly dodnes.