Kašna ve dvoře bývalého Vlašského špitálu
Vlašská 34, Šporkova 14, čp. 335, Malá Strana, Praha 1
Od počátku 17. století budovala početná italská komunita ve Vlašské ulici na Malé Straně špitál, charitativní zařízení pro svou vlastní potřebu ale hlavně pro opuštěné a nemocné. Při špitále vystavěli Italové kapli sv. Karla Boromejského. Nemocnice i sirotčinec měly podporu císaře Rudolfa II., který ústavu odpustil všechny daně a dovolil prijímání darů a odkazů. Ústav měl také plnou podporu sousedního Strahovského kláštera. Za Josefa II. byl sirotčinec v roce 1789 zrušen, i když pečoval s úspěchem o více než osmdesát chudých, třicet dva žen, deset kojenců a 716 sirotků. Ústav měl v době zrušení na hotovosti asi 300 tisíc zlatých. Majetek propadl státu, kostel i budovy špitálu byly v roce 1791 prodány pražskému měšťanu Františku Müllerovi za 3000 zlatých. V objektu byla zřízena továrna na hedvábí, v níž se zpracovávaly zámotky bource morušového. I sirotčinec se již dříve na této práci podílel. Moruše se pěstovaly hlavně v příkopech podél pražských hradeb, při jejich boření ve druhé polovině 19. století byly zničeny.
V roce 1830 Italové znovu vykoupili svůj někdejší majetek a obnovili sirotčinec. Byl tady ještě na počátku 20. století. Italové i v současné době spravují domy ve Vlašské ulici. Sídlí zde Italský kulturní institut.
Kašna se zachovala uprostřed nádvoří sirotčince. Má podobu čtyřlístku (kvadrilobu), je sestavena ze čtyř kruhových oblouků, v půdorysu připomíná ornament. Na výrazné profilaci zídky, se uplatňuje kartuš lemovaná proplétajícími se akantovými listy. Umělecké památky Prahy (1999) naznačují, že kašna vznikla ve druhé polovině 17. století. Středový chrlič je mladší, je datován rokem 1831.