Fontána na nádvoří Martinického paláce
Hradčanské nám. 8, čp. 67, Hradčany, Praha 1
Martinický palác pochází z druhé poloviny 16. století a patří mezi nejkrásnější renesanční stavby Prahy. Ondřej Teyfl z Kinsdorfu a Zeilberku si na tomto místě nechal vystavět rezidenci se zahradou, která byla základem budoucího paláce. V roce 1583 prodal dům Jiřímu Bořitovi z Martinic na Smečně, který započal s razantní přestavbou. Dal budovu rozšířit a průčelí ozdobit rozeklaným štítem. V roce 1618 byly práce přerušeny, neboť došlo k památné defenestraci na Pražském hradě, kdy rozhněvaní šlechtici a měšťané svrhli z oken České kanceláře oba císařské místodržitele království českého Viléma Slavatu z Chlumu a majitele Martinického paláce Jaroslava Bořitu z Martinic i s jejich písařem pro jejich pletichy a poklonkování císařské Vídni.
Poté se pokračovalo s přestavbou a dostavbou již v raně barokním duchu. Palác byl zvýšen o jedno patro, bylo dostavěno severní křídlo s velkým sálem, doplněny trámové malované stropy a do hlavního průčelí vsazen půlkruhový portál s kamenným ostěním, nad nímž byla zasazena deska s červeného mramoru s hraběcím znakem Martiniců. Martinicové vymřeli v roce 1788 a nová majitelka si ponechala jen rozlehlý byt a ostatní prostory dala kvůli zisku předělat na dvacet pět nájemních bytů. Nechala též přepatrovat velký sál. Jeho vzhled byl naštěstí zachován v souboru přesných kreseb, takže nebyl problém jej při pozdější rekonstrukci obnovit. Při dalších přestavbách v roce 1840 stavitelem Janem Hegerem zde byla zřízena pekařská pec, zámečnická dílna a provedeny další nevhodné zásahy, takže na začátku 20. st. byl palác ve značném stupni devastace. V době před generální rekonstrukcí objektu bydlelo zde již na 70 rodin a např. malá domácí kaple byla používána jako špižírna. Poté, co byly v 50. letech provedeny dílčí opravy a zajištěna sgrafita před definitivní opravou, bylo v letech 1967 - 72 konečně přistoupeno ke generální rekonstrukci objektu pro potřeby Útvaru hlavního architekta města Prahy za projekčního vedení architekta Zdeňka Hölzela.
V rámci této rekonstrukce byla na nádvoří paláce obnovena studna, na kterou byla instalována fontána. Autorem byl Josef Vitvar, za spolupráce Aloisie Viškovské a Václava Hlavatého. Fontánu tvoří moderní kovová mříž, uprostřed níž je zlacená koule na sloupku.
(zdroj: Pražská informační služba; www.pis.cz )