Dvě kašny v Loretě
Loretánské nám. 7, čp. 100, Hradčany, Praha 1
Předem bych měl asi upřesnit, že ačkoliv se ve všech publikacích o Loretě tato dvě sousoší označují za kašny a vypadají tak, ve skutečnosti nikdy tuto funkci neplnila. Nikdy do nich nebyla zavedena voda a i pískovec ze kterého byla původně vyrobena byl natolik porézní, že by jím voda prosakovala. I přesto jsem je ale na své stránky umístil.
Poutní místo, Svatá chýše v Loretě, obdoba Santa Casy v Loretu v Itálii, vznikala společně s dalšími stavbami v letech 1626 a 1627 zásluhou zbožné Benigny Kateřiny z Lobkovic a italského stavitele, jímž byl Giovanni Battista Orsi. Na dobudování Lorety se roku 1711 podílel Kryštof Dienzenhofer i jeho syn Kilián Ignác.
Poutní místo mimo jiné zdobí již dvě zmiňované kašny. Vpravo je to kašna se sousoším Nanebevzetí Panny Marie. Je dílem Jana Michala Brüderleho z roku 1739, dokončení provedl K. J. Hiernle, uváděn je též Richard J. Prachner. V roce 1939 byl originál nahrazen kopií Vojty Suchardy. Dílo, patrně jedinné, která nám Brüderle (Biderle) zanechal v Loretě společně s vlastním hrobem, působí poněkud robustně. Panna Marie je v umělcově podání postavena na stejnou úroveň jako Kristus. Oblaka jsou nad zeměkoulí a čtyři apoštolové na kašně sledují Mariin vzlet. Vladimír Denkstein, Zoroslava Drobná a Jana Kybalová v knize "Lapidárium Národního musea (1958)" vidí v sousoší již přechod k rokoku. Zmizela již vážnost Brokofova a drama Braunova díla, Brüderleho shledávají již lehčím a hravějším.
Nalevo od Svaté chýše je kašna se sousoším Zmrtvýchvstání Krista, dílo Jana Michala Brüderleho a Richarda Prachnera z doby kolem roku 1740. Kristus vstává z mrtvých a je pozorován čtyřmi zbrojnoši nad prázdným hrobem.
Obě loretánské kašny se zachovaly jen rekonstruované. Už Jakub Arbes v polovině 19. století je popisoval jako velmi poškozené. Původní práci či alespoň představu autora lze zkoumat v archivu kapucinského kláštera, originály pak v lapidáriu.